pes2Čistokrevní bíglové

Majitelka těchto krásných pejsků zcela propadla kouzlu plemene bígl. Pořídila si postupně čtyři exempláře tohoto plemene a vznikla smečka, která si pohodlně a spokojeně žila na velké rozlehlé zahradě poměrně volným nevázaným životem, který však nerespektoval naše pravidla soužití psa a člověka. Nejstarší pes měl tři roky, pak byly dvě roční fenky a k tomu půlroční štěně. Poslušnost byla na nule, majitelka měla několik sad vodítek, která rozlišovala na „krátká“ a „dlouhá“, nebo také na „obyčejná“ a „sváteční“.
Kdo zná povahu bígla, ví, že to je honič a když se rozhodne pro samostatný výlet po lese, vrací se něco mezi třemi hodina a třemi dny. Nejstaršího psa majitelé jednou pustili v lese na volno a poté, co se jim podařilo psa odchytit, se do obdobného dobrodružství již nechtěli nikdy pustit a psi tak chodili po venku stále jen ve skupině na vodítku.

Majitelka odjela na měsíc na dovolenou, pejsky dala k nám do hotelu nejen na ubytování, ale i na výcvik s tím, že jsme se dohodli, že se třemi dospělými psy složíme na důkaz toho, že něco umějí, Barvářské zkoušky honičů. Součástí zkoušky je vypracování 400 metrů dlouhé uměle založené stopy divokého prasete (šlape se spárky z čerstvě uloveného divočáka) a pak, na konci stopní dráhy, se pes pouští na volno a musí dohledat prase, pohození ve vzdálenosti 100 metrů, od místa vypuštění. Pes pracuje samostatně na volno, musí u kusu tři minuty setrvat, projevovat o ulovenou zvěř zájem, což kontroluje ukrytý rozhodčí a poté se musí dát přivolat. Součástí zkoušky je mimo jiné i chůze u nohy bez napínání vodítka v terénu a desetiminutové odložení v lese, kde se po pěti minutách vystřelí z brokovnice.
 Nachystat na takovouto zkoušku i jen jednoho psa je náročný úkol, natož pak hned tři najednou. Potom je ještě všechny tři najednou na zkoušce úspěšně odvést je opravdu velmi náročné. Jediná chyba a pes na zkoušce neuspěl.
Při příjezdu psů před hotel jsme byli svědky „odchytového“ kolotoče, kdy panička musela své bígly připnout na vodítka, aby jí neutekli a dostala se s nimi do hotelu. Přiznala se, že takový kolotoč musí absolvovat vždy, když někam se svými pejsky cestuje.
Zpočátku jsme tedy museli všechny tři pejsky zklidnit a naučit je základní poslušnost, odložení, klidnou chůzi u nohy a základu aportu, abychom mohli pokročit dále. Největší oříšek bylo usměrnit pejska Tic Taca, který stále projevoval výraznou dominanci a nechtěl připustit, že musí poslechnout. Koneckonců měl na starosti dvě psí dámy. Fenka Gina byla také umíněná, ale pracovalo se s ní mnohem snadněji. A Victorie alias Vendulka měla spíše nejisté chování, avšak byla neméně vzdorovitá.
Po základním výcviku jsme začali nacvičovat dohledávání černé zvěře. To jsme ovšem netušili, že všichni tři bíglové, ačkoliv je toto plemeno lovecké a vyznačuje se vysokou afinitou k pachu černé zvěře, se budou pachu divočáka bát. S tím jsme tedy naprosto nepočítali a nezbytnému nácviku poslušnosti jsme museli ještě přidat to, aby bíglové dostali zájem o pach prasete. Naučit něco, co souvisí s drilem a poslušností, není snadné, ale dá se to udělat i se zárukou. Ale naučit dovednost, která souvisí s vrozenými vlohami, které zde byly vyhaslé, je těžký, ba skoro neřešitelní úkol. To je něco, jako naučit kočku domácí stopovat
Během nácviku tato práce všechny tři psy, kteří se zpočátku nechtěli zajímat o nic jiného, než kde se co šustlo u plotu, začala dokonce bavit a práci vykonávali radostně a s nadšením.
Když jsme už jeli na zkoušku, byli jsme napjatí, jestli pejsci budou tak dobře pracovat i „na ostro“. Když všichni tři zvládli dohledávku levou zadní, zbývalo už jen doufat, že budou klidní i při disciplíně, kdy se pes odloží a v průběhu této disciplíny zazní výstřel. Ačkoliv byli tito psi zvyklí na pobíhání po zahradě a neslyšeli za svůj život střelbu ze zbraně, díky naučené poslušnosti, vybudovanému kontaktu s člověkem a důvěře se pejsci chovali klidně a k naší veliké radosti v této poslední disciplíně barvářských zkoušek také obstáli.
Pejsky jsme majitelce předali s diplomem za složení zkoušky lovecké upotřebitelnosti, což je nejlepší důkaz toho, že výcvik byl úspěšný. Pejsci chodili u nohy pěkně vedle sebe, otáčeli se vzorně jako trojspřeží a z odložení přicházeli na zavolání podle jména jako žáci ve třetí B.