Reportáž z naší druhé víkendovky

Uplynul měsíc a několik dní a opět jsem spolu s Bredou (fenečka VOK) zavítala na výcvikový tábor do Řásné. Ačkoliv se v tomto termínu konal týdenní výcvik, v neděli jsem musela s Bredou odjet nazpět domů. Náš výcvik byl ve znamení přípravy na zkoušky vloh, které se každým dnem blíží.

Do Řásné jsem přijela ve čtvrtek, chvíli před šestou hodinou odpolední. Jakmile Breda zjistila, kde se nachází, naskočila zpět do auta, že by raději jela domů. Po ubytování jsem Bredu doslova dotáhla do restaurace, kde už seděli první „účastníci zájezdu“. Bylo příjemné opět vidět známé tváře z našeho prvního víkenďáku (tímto zdravím Terezku a Peťku a jejich zlatíčka).

Ráno měli ohaři sraz v 6:30 a jelo se na výcvikovou louku ke Lhotce. Rozmístili jsme křepelky a bažanta. Po krátké instruktáži jsme se pustili do hledání těchto opeřenců. Naše první hledání skončilo velmi úspěšně a byla jsem na Bredu moc pyšná... Na velkou vzdálenost nevětřila křepelku, pak ji vystavila, vydržela do doby než jsem k ní přišla a pak jsem k ní postoupily a Breda „zadaunovala“. Byla jsem naprosto uchvácená radostí. Nicméně jak se říká: „První vyhrání z kapsy vyhání.“ ... pak to šlo s hledáním od 10 k 5. Nicméně mě Breda překvapila tím, že se ohromně zlepšila ve vystavování a v postoupení ke zvěři. S bažantem se Breda setkala poprvé, ale hned se do něj zamilovala. Během dne se partička ohařů rozrostla do počtu: 4 výmaráci a münsterlandský ohař velký a malý. Po příjezdu labradorů a retrívrů na cvičnou louku jsme ještě chvíli hledali, ale pak jsme se pustili do aportování.

Aport není pro Bredu zrovna velmi oblíbená činnost. Kdyby se jednalo pouze o hravý aport, tak to není žádný problém. Běhání za balónkem zvládá bravůrně, ale něco jiného je přinutit ji otevřít mordu a vložit ji tam aport. To se snaží všelijak vykroutit, plazí se mi po zemi, hlavu obrací na všechny strany. Prostě herečka celou svou duší. Odpoledne proběhlo ve stejném duchu - hledání a vystavování ptáčků. Večer byli všichni, jak pejsci tak i jejich páníčci, pořádně fyzicky i psychicky vyčerpaní.

Další den měli ohaři sraz jako obvykle brzy ráno a opět se hledalo, vystavovalo, trénovala se chůze na řemeni a klid po výstřelu. Také aport byl na programu. Novinkou pro Bredu bylo plavání. Zařadila se do „kurzu pro neplavce“. Samozřejmě se to Bredě nelíbilo... vyvalená kukadla byla ve vodě nepřehlédnutelná a také její plavecký styl „pudl“ nebo taky „parník“ budil usměv na tváři všech přihlížejících. Odpoledne jsme jeli na louku k Velkopařezáku. Bylo moc pěkné počasí, sluníčko svítilo, celý kemp byl plný dovolenkářů a výletníků. Z jejich pohledu jsme asi působili dost směšně, když jsme běhali po louce sem a tam, pískali a řvali na psy, a to celé několikrát po sobě. Večer byl ve znamení velké únavy všech přítomných.

V neděli ráno jsme jeli ke kempu, rozmístili jsme opeřence a pustili se do jejich hledání. Jediné, co Bredě pořád nešlo byl cval při hledání a také vzdálenost od vůdce (to jsem já). Ostatní ohaři se za ten víkend rozběhali, ale Breda nic. Byla jsem ale uklidněna, že se nic neděje, že se to naučí, je přece jen ještě mlaďoch, hlavně když umí vystavovat, postupovat
a zachová klid po výstřelu. Před naším odjezdem si Breda ještě několikrát smočila svůj kožíšek, dokonce už ani neplavala pudla a jenom se ve vodě vlnila jak ještěrka (samozřejmě pod perfektním vedením pana Zelníčka).

Víkend utekl jak voda, odjížděla jsem s Bredou plná dojmů, nových rad a zkušeností. Když jsem říkala, že se Breda po prvním výkenďáku změnila, po tomto výcviku je zase o něco více vyzrálejší a ještě více se na mě, jako na vůdce, navázala. Hlavní, co si musím stále opakovat, je „důslednost“. V sobotu se účastníme zkoušek vloh, tak budu doufat, že se nám naše usilovná práce složením zkoušky odmění.

Ještě jednou děkuji panu Zelníčkovi za skvělou práci a rady. Chci také popřát všem mnoho štěstí při ZV ohařů, tak při OVVR. Budu se s Bredou opět těšit na další příjemné setkání.

Myslivosti zdar! Věra a Breda.