Bezkonkurenčně nejmladší účastník, absolvent lovecké školy a jeden z našich nejnadějnějších žáků Bárnýšek (věk 6 měsíců), vedený Lenkou Ostrčilovou, skončil na ZV v Malešově na nádherném šestém místě a navíc ještě v první ceně.

Leni, veliká gratulace k výkonu Vás obou.

Karel Zelníček, redaktor

Po týdenním výcvikovém pobytu v Řásné a sobotním odpočinkovém dni opět nasedáme do auta a tentokrát opouštíme Žďár směrem na Prahu...
V 5:45 jsme měli sraz s Beníkem, abychom jeli spolu a mohli se někde vyběhat a tím ze sebe dostat přebytečnou energii, která by mohla ohrozit naše profesionální výkony.
Cesta, až na objížďku v Čáslavi, které vedla snad přes 1/4 okresu, byla v naprosté pohodě. Jen těsně před naším cílem, Malešovem u Kutné Hory, páníček musel úplně zastavit, protože přes cestu šel bažant, kterého ani zatroubení nevyvedlo absolutně z míry a v klidu kráčel dál.

V Malešově, i přes slibované značení cesty k místní základně mysliveckého spolku, jsme skoro 1/2 hodiny bloudili, abychom se nakonec dozvěděli, že tu vlastně ani žádné značení nebylo. Jinak musím podotknout, že komunikace s vedoucím místního mysliveckého spolku pořádajícího Zkoušky vloh byla velmi příjemná a hned nám navodil pocit pohody a klidu a tím trochu uklidnil narvozitu páníčků… Já jsem si z dnešního dne vůbec nic nedělal. Následoval příjezd ostatních psů, včetně mých známých z Řásné, čímž se z atmosféry vytratil opět kus nervozity.
Po přihlášení, kde jsem zjistil, že jsem s velkým náskokem nejmladší účastník zkoušek, jsme udělali nástup, kde byly zkoušky oficiálně zahájeny. Dostali jsme instrukce, prohlédl nás veterinář, zkontrolovali nám tetovací čísla a losovala se startovní čísla. Panička mi vylosovala číslo 34, což nám zajistilo start ve skupině s Armanim a Simonou a s Benem a manžely Psotovými. Pak všichni retrieveři nastoupili do aut a jelo se společně do honitby, kde se ihned začalo zkoušet.

První disciplínou byl marking, který jsme trénovali na Řásné. Rozhodčí odhodil kus (zde holuba) ve vzdálenosti 50m a pomocník vystřelil… A teď to čekání, panička dostala povolení mě vypustit… Já už jsem byl tak nažhavený na práci, že jsem jako příkaz k aportu bral jen její otočení ke mě, což jsem nikdy před tím neudělal. Ale kus jsem dohledal, přinesl a s předsednutím odevzdal. Ale to nic nezměnilo na rozhodnutí rozhodčích na výsledné známce 3 (kde u kynologických akcí je maximum 4). No, pro paničku na začátek trochu zklamání, ještě navíc když jsem nikdy nic podobného neudělal…ale pořád je to krásná známka.

Další disciplínou byla stopa vůdce, která je pouze na těchto zkouškách a kde měli páníčci největší pochybnosti o jejím splnění. Nejistota pramenila z mého temperamentu a chuti do práce, kdy z mladické nerozvážnosti a zbrklosti doslova letím jako blázen a mnohdy minu lom stopy.
Tato disciplína se dělá následujícím způsobem: Pomocný rozhodčí drží psa, tak aby neviděl odchod hlavního rozhodčího s vůdci psa, kteří jdou asi 100m a pak udělají zalomení (podle pravidel skoro do pravého úhlu) a schovají se. Já jsem vypuštěn a musím jít po jejich stopě a najít je. Měl jsem o ně takový strach, že jsem opět letěl jako blázen a onen lom přeběhl, po chvíli se na něj ale vrátil a páníčky našel. Takže disciplínu jsem splnil, ale byla to opět 3 ( i přes to, že páníčci nepoužili staro-nové metody pro ulehčení práce - šlápnout na větvičku či něčím zašustit) a jak se potom ukázalo, byla to trojka poslední!

Dále se šlo do lesa, kde měla následovat disciplína Chůze u nohy a ovladatelnost. Hlavní pan rozhodčí si nás ovšem spletl se slídiči a chtěl splnění této disciplíny blízko stromů s kličkováním mezi nimi, což nikdo z nás před tím nedělal, ale i přes to páníček říkal, že všichni jsme šli krásně. Když toto všechno proběhlo, ozvala se nejzkušenější z vůdců naší skupiny, Simona, že takto by disciplína vypadat neměla. Pan rozhodčí si ihned chybu uvědomil, přiznal ji a hned celou akci anuloval. Udělali jsme Chůzi u nohy tak, jak by měla opravdu probíhat - jít na vodítku u nohy asi 50 metrů bez jakéhokoliv škubání vodítkem či jiných zájmů, otočit se, odepnout vodítko a jít zpět. Já s chůzí nemám problém, takže výslednou 4 jsme tak nějak čekali.

Poslední známka je udělována za aport z vody (v tomto případě opět holub) - moje silná stránka. Rozhodčí hodí holuba do vody společně s výstřelem a já čekám paničce u nohy bez vodítka. Tentokrát jsem opravdu vydržel až do udělení povelu “Aport” a k pobavení všech okolo si před skokem do vody jednou výstražně štěknul “Paničko, tak já teda jdu !!!“

Doplaval jsem pro holuba, uchopil ho, doplaval zpět, vylezl na břeh, předsednul a opět ukázkově odevzdal. Takže jiná než nejlepší známka - 4, to být nemohla. Někde v dáli se moc radoval páníček, který musel být schován, aby mě náhodou nenapadlo to donést jemu, což by byl velký problém (a to dělal i u všech předcházejících disciplín). Ostatní disciplíny se hodnotí během celého průběhu zkoušek.

Tímto jsem měl všechno za sebou a tak zavládla oslavující atmosféra…klid, pohoda, samé chválení a nezbytné focení. Občerstvili jsme se a čekali na oficiální vyhlášení výsledků.

Skončil jsem v 1. ceně a s počet bodů 162 celkově 6. z 19 pejsků. Rozdíly v této první ceně byli řádově v bodech.

Zhodnocení práce psa a chování vůdce: Dobře připravený pes, vůdce ukázněný.