článek Martina Ondry

A už je to opět tady… Páníčci balí pelíšek, mě a batohy nakládají do auta a ze Žďáru vyrážíme směr Jihlava…a já začínám tušit, že je zle…
Vyrazili jsme s menším zpožděním, takže když jsme dojeli do kempu poblíž Řásné, všichni už trénovali. Seznámil jsem se s pejsky a oni se mnou. Bylo jich tady dost nových, a stejně jako já se měli připravovat na úspěšné složení zkoušek vloh retrieveru a slídičů.
Někteří tady byli pár dní, někteří celý týden se mnou. Nechali nás vyběhat a “očmuchat”…pak se šlo do práce. Po ní nás čekala odměna v podobě vleček na přilehlé louce a přinášení kačeny z vody, což já považuji za odměnu nejvyšší.


V neděli jsme začali trochou teorie - hlášení rozhodčím před disciplínou na zkouškách, celkový průběh zkoušek, apod. Pak jsme dělali jednotlivé disciplíny, a to nejen ze seznamu OVVR a ZV, ale i zkoušek vyšších a znalostně náročnějších. Zkoušeli jsme například “nos”, kdy je v blízkém porostu pohozen kus něčeho, kdysi živého (v našem případě králíček). U zkoušek stačí, aby rozhodčí viděl, že mám o daný kus zájem a při jeho hledání se řídil nosem.

Já a i ostatní pejsci nejenže nosem prošli na výbornou, ale jako staří lovečtí mazáci onen kus aportovali svým pánům (a většina z nás i s učebnicovým předsednutím a odevzdáním), čímž bychom na realných zkouškách byli automaticky ohodnocení z disciplíny aport známkou 4 (čili známkou nejvyšší) a kterou bychom již nemuseli absolvovat. Tady jsme si ovšem touto disciplínou prošli cvičebně všichni.

Aportovali jsme dummíka (cvičební imitace zvěře) a jak můžete předpokládat, opět všichni úspěšně. Pak už to bylo zajímavější…dělali jsme disciplínu marking, kdy pes s vůdcem stojí a pozorují rozhodčího, který odhodí zvěř a jeho pomocníka, který zároveň vystřelí. Pak chvíle klidu a následuje moje oblíbené…APORT. A já musím přímou cestou jít pro odhozený kus a donést ho paničce (i když občas mě bylo líto páníčka, tak jsem to chtěl donést jemu).

A pak opět přišla moje oblíbená voda…to je opravdu moje hobby (tady jsem dokonce “šlohnul” kačenku Dastymu, zkušenýmu a otrkanýmu psovi, který splnil snad všechny existující zkoušky a jen po očku koukal, jak se na to tváří ). Jelikož v neděli bylo opravdu úmorné teplo, všichni pejsci se do vody těšili, takže úspěšnost byla vysoká.

Na základě nedělního zkoušení se určily priority detailů, které je třeba během týdne dopilovat…aporty, stopa vůdce a barva (kterou páníček poprvé spolu s Honzou Psotem nakapali dosti řídce, ovšem na druhý pokus už to byla ukázková barva, kterou prošli všichni pejsci a tak se páníček s Honzou pasovali na profesionální kapače).

Moc zábavná byla nová disciplína, kterou jsem ještě nikdy neokusil - ztracená v rákosí. To mě strašně moc baví - něco hledat a ještě navíc, když se musím u toho něčím prodírat a ono to praská a šustí, tak je to úplný “labůžo”. Asi to budete už všichni brát jako samo-chvástání, ale šel jsem na disciplínu dvakrát a ani jednou jsem se nevrátil s prázdnou. Prostě jsem pašák…
Dále se zkoušely aporty z vody na dummíkovi, jen pro test, jestli nám to nebude vadit, když to není reálná zvěř. Mě, pokud to není ta hloupá dřevěná kostka, u které aport nemám tak aktivní, nevadí nic, takže opět jsem disciplínu splnil.
Čtvrtek byl poslední den, kdy se dalo něco dopilovat před pátečními polo-ostrými zkouškami, kam byli pozváni profesionalní rozhodčí. Zkoušeli jsme klid před živou zvěří a pak ji teplou nosit. Dále jsme hledali ztracené srnčí spárky na louce, kde jsem opět neměl problém…a pak za odměnu zase nějaká ta vlečka v lese.

V pátek se konaly cvičné zkoušky vloh, které hodnotili 4 prof. rozhodčí. Ani se tak nezavodilo o body a výsledné pořadí, jako se zkoušelo a pak poslouchalo, k čemu mají rozhodčí připomínky, za co by snížili známky a hlavně čeho se na zkouškách vyvarovat.
Zkoušeli nás z nosu, aportu, chůze, stopy vůdce, slídění, navádění, dohledávka kusu v rákosí a aport kačeny z vody. Vyjmenované hned, ale zabralo nám to celý den.
Tímto bych rád poděkoval všem rozhodčím, zejména pí. Erhartové za její neocenitelné rady a návody a p.Řezníčkovi za úžasně pozitivní hodnocení mojí práce, která pro páníčky znamenala opravdu velký impuls kupředu.

Nakonec tedy musím uznat, že zase tak zle nebylo (až na ty přiblblý aporty na kostce, který mě tak šíleně nebaví) a většinu času jsem si užil s ostaníma kamarádama, poznal nejen opravdové fyzické (a podle ostatních i psychické) vyčerpání, ale i s tím spojený úžasný pocit slasti, když páníčci večer konečně vypadli na večeři, já měl celý pokoj sám pro sebe, mohl se uvelebit přesně uprostřed a chrápat hlasitostí urážející profesionální stroje na těžbu dřeva.

Byl to opravdu hodně náročný týden, jak fyzicky, tak i psychicky a jak pro mě, tak i pro páníčky. Ale doufám, že nové zkušenosti a dopilované detaily zúročím na zkouškách vloh, které jsou v neděli 3.5.2009 v Malešově.

Haf, haf Barney (a zbytek soboty musím odpočívat, abych nabral sílu a chuť)