článek Martina Ondry.

Tak jsem se po měsíci jel Karlovi ukázat a předvést, co jsem zapomněl a v čem jsem se zlepšil…

Přivítání bylo více než vřelé a hned na úvod jsem zjistil, že tento víkend tady bude i moje stará, dobrá, malá kamarádka Moly - malý Border terrier s obrovským temperamentem. I na Karla jsem si moc dobře pamatoval, vždyť to byl on, kdo mi jako první naznačil, jak se mám chovat.
Dále tam byli 2 ohaři, jeden černý Flat coat retriever a jeden čokoládový labrador (pocházel ze stejne CHS jako já, takže jsme něco jako sestříňata). A samozřejmě nesměl chybět Dasty a Gino. Třetí mušketýr, Armani, zůstal solidárně doma s paničkou. Takže tu byla ceuá-neceuá parta…

Hned na úvod si mě Karel vybral na ukázku chůze u nohy, což páníčky překvapilo a zaroveň potěšilo. Pak jsem šel s Molynkou do lesa na vlečky, kde chvíli trvalo, než jsem si vzpomněl, co to je a jak se to dělá. Dále přisly na řadu moje neoblíbené nucené aporty s dřevěným kozlíkem.
A abych si odpočnul, vzali mě páníčci na procházku, kde byl potok… Dobrá příležitost si vyzkoušet poprvé vodu. Hned se mi to zalíbilo a bylo na mě vidět, že mě to bude moc bavit…skákal jsem do vody, potápěl se a pořád z vody něco tahal. Další krůček vpřed v mojí lovecké kariéře.

Když došli ostatní, šlo se hromadně k nedalekému rybníku, kde se vyřádili všichni pejsci. Samozřejmě všichni byli zvědaví, jak si poradím s aportem hozeným 10 metrů od břehu. Rozběhl jsem se a šup do vody…všichni netrpělivě čekali…jenže já jsem nevěděl, že aportík mám vzít do mordy, tak jsem ho pouze tlačil před sebou. No nevadí, příště to bude lepší…a taky bylo. Další aport jsem vzal do papule, sice trošku nakřivo, ale i tak to byl obrovský pokrok vpřed.

Aportů z vody si užili i ostatní pejsci a když někdo aport nepřinesl, situaci vždy zachraňoval Dasty s Ginem. Do vody šla nakonec po krátkém “přemlouvání” i nejmenší Moly, ktera do té doby běhala po břehu a starostně, za doprovodu hlasitého štěkání, naháněla pejsky z vody ven.
Odpoledne byla pro nás, už starý mazáky, klasika…aportíky, voda, a pak se před námi Karel procházel s živým králíkem. Zaroveň se střílelo, abychom si zvykli na klid před zvěří. No a nakonec pro uvolnění jsem udělali pár vleček a dohledávek. Večeře a šup do pelíšku, ať jsem svěží na druhý den.

Druhý den hned ráno jsme dostali svolení se s klukama a holkama pořádně vyblbnout. Pak chůze u nohy, aportíky, atd…atd… no jako obvykle. Obrovský pokrok, podle mých krásných černých očí, udělala Surinka. Jako úplný nováček, nosila z dohledávek bažanty a králíky jako starý znalec. I do vody byla celá hrrrrr. Následoval oběd, zpět do honitby, dodělat zbytek vody, do penzionu se rozloučit a tradá domů.

Až na ty aportíky (a ty dotrénujeme doma) mi všechno šlo vcelku obstojně. Dle Karla, který mě viděl pracovat na vodě, mám zkoušky OVVR v podstatě hotové.

Haf, haf … Váš Barney

P.S. Už se těším na další pobyt, tentokrát to bude celý týden…jako příprava na Zkoušky vloh, které mě čekají hned další den, tak mi všichni držte palce.