článek Kateřiny Strejčkové.

Výcviku na Řásné v termínu od 3. do 11 dubna.u pana Zelníčka jsem se zučasnila s moji fenkou výmarského ohaře které v té době bylo 18 měsíců. Na tomto typu loveckého výcviku jsem byla poprvé.

Předtím jsem navštěvovala cvičáky v Praze ale stále to nebylo ono. Základní poslušnost by byla, ale co nám dělalo největší problém byka chůze na vodítku u nohy, kterou se nám tam stále nedařilo nacvičit. Angie stále škubala vodítkem a byla to ona, kdo stále určoval směr pohybu.

Další věcí, kterou jsme odhalili hned při první malé procházce, byl aport. Měla jsem s sebou nový dřevěný kozlík a když jsem jej Angie na louce hodila, tak jej sebrala, stále s ním odbíhala, okusovala jej, no prostě kozlík brala jako hračku a nechtěla se vůbec dát přivolat. Z kozlíku za chvilku doslova létaly třísky.

První večer nám bylo vše vysvětleno teoreticky a hlavně to, že pes to umí a že se musí vše naučit hlavně páníčci. Hned druhý den jsem poznala, ža Angie to s panem Zelníčkem jde. Sice to na něj taky zkoušela ale pan Zelníček se nedal a vytrval a tak se první ůspěchy dostavily a já jenom koukala.

Pak mě ukázal s angie vystavení na křepelku. To byla nádhera to pozorovat, protože Angie to krásně šlo. Pak jem to začala zkoušet já. Nedřív to nebylo vůbec snadné, ale druhý den mě angie ukázaka, že jsme spolu vytvořily tým.

Při hledání v poli na ni byl nádherný pohled. Nyní v Praze chodíme na pole a já jen koukám jak jí vystavení krásně jde. Taky už se nám daří aport, který pilně procvičujeme. Angie přestala aport pžekusovat a už jej vzorně nosí i doma.

S aportem nám to při příjezdu na výcvik vůbec nešlo. Pan Zelníček vytrval a ukázal Angie že si nebude dělat s aportem co chce a mě předved že panička bude muset vytrvat také, být hlavně důsledná, trvat na svém a být tím opravdovým vůdcem. Nyní se nám práce s aportem již daří a Angie to dokonce začalo bavit, když pochopila, co se po ní přesně chce. Chůze u nohy se po příjezdu bez tahání za vodítko dařila asi 3 týdny, ale pak to začalo být trochu horší,

Angie to na mně zkouší, zda by se mnou na vodítku nemohla škubat jako po staru, to se jí líbilo víc. Ale já se nedám a na příštím výcviku, na který se již chystám, vše znovu "dopilujeme" a očekávám, že se tam naučíme spoustu dalších nových věcí.

Minule jsme začali s aportem studené zvěře a protože se s Angie nechystám na žádné lovecké zkoušky, máme jako program připraveny práce na přinášení studené zvěře - aporty, vlečky, dohledávky.



Touto cestou bych chtěla panu Zelníčkovi poděkovat za jeho individualní přístup ke každému z nás co jsme se jeho výcviku zůčasnili. Moc mně to dalo, takže v červnu se s Angie chystáme do Řásné za panem Zelníčkem znovu a už se moc těšíme.

V Praze 10.5.

S pozdravem Kateřina Strejčková