Corazon je španělsky "srdce" a tím pro mě také moje fenka je. Vždycky jsem si přála psa, doma jsme měli od pouliční směsi po Boxera téměř všechno, ale já se na základě zkušeností s povahou maďarského ohaře od pár mých kamarádů nakonec rozhodla právě pro něj. Respektive pro ni.
Říkám jí Cora (čti Kora), ale její papírové jméno je Aranka Od rentiera.

Coru jsem si vyloženě vydupala v době, kdy pejsků bylo na prodej spoustu, ale já chtěla fenku a ty nebyly. Už jsem to chtěla vzdát, když to klaplo.

Zapůsobila jsem na paní chovatelku na tolik, že změnila své původní rozhodnutí a své nejoblíbenější štěňátko mi nakonec přislíbila. Dodnes jsem jí vděčná a maximálně si tohoto rozhodnutí užívám. Cora vnesla do mého života radost, energii a nový smysl života.

Zpočátku jsme spolu chodily na cvičák a trénovaly poslušnost, ale pak přišel čas zkusit s Corou také to, pro co se narodila - práci a lov. Dozvěděla jsem se o lovecké škole pana Zelníčka a po jednom telefonu bylo rozhodnuto. Velmi nenásilně a ochotně odpověděl na všechny mé všetečné otázky, na které mi do té doby neuměl nikdo pořádně odpovědět. Rozjely jsme se tedy na víkendový lovecký výcvik, abych si slova pana Zelníčka vyzkoušela a ověřila v praxi.
Výcvik začal ještě v pátek večer teoretickou částí. Hltala jsem všechny informace, abych druhý den v terénu byla naše práce maximálně efektivní. Pan Zelníček má totiž velkou pravdu v tom, že pejskové to všechno umí, to jen mi vůdci se musíme stále učit.
Praktický výcvik začal velmi brzo ráno a končil pozdě odpoledne. Cvičili jsme vystavení, postoupení za vystavenou zvěří, hledání. Zpočátku jsem byla u vystavení Cory docela skeptická, protože Cora se tvářila, že jí to nějak extra nebaví (přecejen to byla pro ní po dlouhé době novinka).

Ale pan Zelníček trval na svém, tak jsme všichni společně zkoušeli dál a dál, až se Cora postupně chytla a tak mě pan Zelníček přesvědčil, že naše úsilí nebylo marné. Zato v hledání byla Cora hvězda, protože jsme trochu trénovaly už dřív. Byl na ní krásný pohled, jak lítá a hledá. Tyto hlavní aktivity jsme navíc doplnily i aportem. Cora mi dělala velkou radost, s aportem jí to šlo velmi rychle. Pod vedením pana Zelníčka jsme OBĚ dělaly ohromné pokroky.
Po dvou dnech intenzivního výcviku jsme odjížděly obě unavené, ale plné dojmů a zkušeností.

Mimo loveckého výcviku jsem odjížděla se zásobou teoretických rad i praktických ukázek k poslušnosti, které jsou pro mě k nezaplacení. Před výcvikem jsme se v poslušnosti s Corou trochu obě trápily, nemohla jsem ji např. za žádnou cenu přimět k tomu, aby na jeden povel přišla na přivolání.

Dnes to umí. Stále čekám, kdy „to“ přestane fungovat, protože nám to tak dlouho nešlo. Ale po 1 víkendu s panem Zelníčkem jsme jedničky a už je to 3 týdny a stále to funguje!

V sobotu 25.4. (2009) bude Coře 1 rok a k jejím narozeninám jí dám ten nejlepší dárek – pojedeme na 2. lovecký výcvik, abychom pokračovaly v tom, co jsme začaly a obě nás baví. Naše společné snažení pod vedením pana Zelníčka by mělo vyvrcholit absolvováním zkoušek. Bez podpory a pomoci pana Zelníčka bychom s Corou nebyly tam, kde jsme dnes. A za to mu patří velký dík!


Petra Gawdunová
V Praze, dne 19.4.2009