článek Kateřiny Batelkové.

Očima malého černého labradora Bruníka.  

Tak jsme opět přijeli na víkenďák do Zlatého lovce. Karel zjistil, že jsme to pěkně flákali a za ten měsíc jsme odminula vůbec nepokročili. Ne že by mi to doma vadilo, alespoň jsem měl pohodičku, ale tady mě to mrzelo. Panička mne zbytečně zdržovala. Ačkoliv jí minule strejda Karel nejmíň 20x vysvětloval, jak mi má dávat povely, zase to totiž dočista zapomněla. Je nenapravitelná....

Ještě že v pátek jsme byli na výcviku jen dva. Přijela ještě jedna setří kámoška. Alespoň měl na nás Karel pořádně čas. Pátek dopoledne jsme dělali vlečku a slídění s dohledávkou. Byla to fuška. Bylo plno sněhu, v tom se hůř běhá. Po obědě jsem si dal šlofíka, abych nabral síly. Odpoledne přijela Simona i s klukama. Šli jsme zase výcvikovat. 

To jsem ještě netušil, co mě čeká za úžasné věci. Nejdříve jsme zase dělali vlečku a slídění. A pak přišla ta moje slavnostní chvíle. Strejda Karel mi totiž předvedl, že se ten bažantek, co jsme ho hledali, dá brát do tlamy. Teda musím to upřesnit, ne že by Karel vzal bažanta do tlamy, to by asi nezvládl (nemá jí tak velkou jak já). Prostě mi ho šupnul do mordy. V tu chvíli mi došlo: Aha, to se dá nosit!!! Tím se všechno mění!!! Už ne jenom něco hledat, ale od teďka co najdu, to přinesu. Je to super zábava a to výcvikování se strejdou se mi líbí čím dál víc.  

Nakonec jsem všechny překvapil, když jsem Armanimu vyfoukl bažanta, kterého mu Simona hodila. Rychle jsem s ním v mordě pelášil za paničkou. To byl poprask. A to Karel paničce sliboval, že snad v něděli bych mohl začít nosit zvěř. To fakt nechápu, proč si mysleli, že mně to bude tak dlouho tvrvat, než se to naučím. Překvapil jsem je o dva dny dříve.

V sobotu už dorazili ostatní hafani. Bylo nás tentokrát celkem 10. Všichni jsme povinně dělali pořadovku, aporty, potom vlečku a slídění. Odpoledne k tomu navíc přibyla pobarvená stopa. Na konci barvy byla za odměnu opravdový srnec.

Zlatý hřeb soboty byl živý králík. Trénovali jsme klid před zvěří. Jinak se zase střílelo z brokovnice o sto šest. Neděle už byla oddychovka, kromě povinné rozcvičky jsme si zopakovali práci se zvěří. A nakonec klid, tentokrát na bažantovi. Na úplný závěr jsme dostali všichni volno a mohli jsme skotačit a dovádět ve sněhu, co hrdlo ráčí.

Z výcviku jsem přijel pěkně utahaný. Budu si muset dát alespoň týden voraz. I když nevím, jestli mě panička nechá, protože ta dostala od Karla ještě větší világoš než posledně. Karel jí nakázal, aby mě už KONEČNĚ začala pořádně cvičit. Obávám se, že si to tentokrát panička vzala k srdci a budem cvičit každý den. To vlastně budu chodit do opravdové práce  jak páníčci. Doufám, že mi dají taky nějakou dovolenou, nebo alespoň příplatky za práci o víkendu. Nějaké to masíčko navíc by se mi šiklo.

To, že jsem dostal pěkný klepec od Karla i já, je stejně kvůli paničce. Kdyby se víc snažila, mohl nás Karel jen chválit. Takhle jsme si oba udělali ve čtvrtek večer při příjezdu, když se kontrolovalo, jak kdo splnil domácí úkoly z posledního výcviku, pěknou ostudu. Ale musím říct, že bylo na paničce vidět, že se za to stydí. No myslím, že do příště už to flákat určitě nebude.

Když to shrnu do jedné věty: Víkenďák plný voňavé zvěře, střílení, sněhu, kamarádů, k tomu jedna neposlušná panička a úplně nakonec hodný strejda Karel.

22.únor 2009

Bruno od Šimonova mlýna ( 6,5 měsíce )