V období kolem 12-tého týdne, to je ve věku tři měsíce, si štěňátko začíná uvědomovat samo sebe, začíná prosazovat svoji osobnost a snaží se najít svoje místo jak ve složitém světě lidí, tak se učí pravidla spolunažívání s ostatními psy.

Je ve věku, kdy si začíná uvědomovat, že v životě platí pravidla, která je třeba respektovat. Seznámit štěňátko s existencí pravidel, která je třeba respektovat pro bezkonfliktní život v lidské společnosti je v tomto věku velmi důležité. Štěně si musí uvědomit, že si nesmí všechno dovolit, musí si vštípit, že v životě se nic nedostává podle potřeb, ale podle zásluh. Toho lze dosáhnout mnoha způsoby, jedním z nich je, že miska s krmením není stále plná, ale krmení dostane štěně vždy o malou chvilku později, než má hlad. Musí o jídlo projevit zájem a pak dostane potravu.

Štěně promyšleně a nenásilně seznamujeme s hodnocením "TO JE DOBŘE" a s hodnocením "NE", kterými mu sdělujeme, že jeho vzorec chování, kterým řeší danou konkrétní situaci, je správný, či nikoliv. Situace štěněti k řešení připravujeme, vymýšlíme. Chybou je, když situace vymýšlí štěně a my na jeho jednání reagujeme až se zpožděním. Tím se štěně učí svým jednáním ovládat nás a naše reakce a to je z hlediska správné výchovy velká prohra.

Tato hodnocení musejí přicházet vždy v přímé souvislosti s jeho chováním, tedy nikoliv opožděně, a také ne předčasně. Velkým obloukem se vyhněte komulovaným hodnocením, tedy pes něco provede opakovaně správně (nesprávně) a vy mu hodnocení udělujete nahodile. Snažte se naprosto důsledně hodnotit KAŽDÉ chování. Samozřejmě musíme respektovat OSOBNÍ VOLNO psa, snažíme se povely šetřit tak, jako ztroskotanec na pustém ostrově si bude vážit každé zápalky.

Psa seznamujeme s co největším množstvím předmětů a zvuků. Psa neberte v žádném případě do náruče v situacích, které vy považujete za ohrožující, nebo nebezpečné, neříkejte mu nikdy větu "NEBOJ SE". Tato věta je totéž, jako byste jej vzali do náruče. Z intonace vašeho hlasu vyrozumí, že se jedná o nebezpečí a výsledek je jednoznačný. Pes znejistí a naučíte jej bázlivým reakcím na neznámé podněty, nebo na určité konkrétní situace.
Také, když dělá něco nesprávně, neříkejte mu konejšivým hlasem "HODNÝ" v tom smyslu, že mu tak snažíte sdělit, aby byl hodný, přestal zlobit a přerušil nežádoucí chování (vyskakování, kousání do ruky, ...). Když dělá něco nesprávně, použijte ostré NE, vynuťte si tím zanechání činnosti (pes hryže botu) a v okamžiku, kdy uposlechne, tak jej pohlaďte. Uposlechnutí je třeba VŽDY náležitě ocenit pohlazením.

Nedovolte, aby si pes na vás cokoliv vynucoval, vy jste od toho, abyste jeho činnost organizovali. Tříleté dítě také nenecháme stříhat ubrus, rozbíjet nádobí a podobě s odůvodněním: "nechte je, ono je ještě malé, ono z toho vyroste".

Nenechte se mýlit radami typu: "...počkejete, až bude mít štěně půl roku a pak s ním začněte chodit na cvičák." Takhle to nefunguje. Štěně musíte důsledně vychovávat den po dni, musíte se mu věnovat vždy, když je vzhůru. Nemáte-li na ně v daném momentě čas, připoutejte si je vodítkem, nebo je umístěte do ohrádky. Nenechávejte je bez dozoru, pak si zvykne z nudy třeba rozkusovat věci. Dítě ve věku tří let také musí být pod neustálým dozorem, jinak se velmi rychle ocitnete v černé kronice, nebo v hlavních zprávách v "hedlajnu" na Nově.

Pokud plánujete odložení výchovy na pozdější dobu, s tím, že štěňátko je ve třech měsících ještě mladé a že cvičit začnete až bude mít půl roku tak, že s ním začnete chodit dvakrát týdně na hodinu na cvičák a tam jej naučíte poslušnosti, jste na cestě k velkému omylu. Dítě také nezačínáme vychovat až od pěti let za piškot dvakrát týdně pravidelně vždy ve středu od 15.00 do 16.00 a k tomu ještě v soboru dopoledne od 10.00 do 11.00 s tím, že budete předpokládat, že cviky, naučené na cvičáku za piškoty bude provádět i mimo cvičák v momentě, kdy na ně působí vnější rušivé podněty, které mají pro ně vyšší intenzitu, než je piškot.
Ostatně, výcvik povelů "SEDNI", "LEHNI", "K NOZE", "ZŮSTAŇ" je v celkové výchově štěňátka jen několik procent z toho, co vše jej musíme naučit. Takže od výcviku dvakrát týdně neočekávejte žádné velké zázraky, největší díl práce při výchově bude spočívat vždy na majiteli a na jeho každodenní soustavné důsledné výchově k tomu, aby se štěně naučilo respektovat pravidla. Je třeba rozlišovat obsah slova výcvik a výchova, kdy výchova je souhrn našeho komplexního dennodenního stálého působení na pejska, zatímco výcvik je pouze drilování povelů, které psa často nudí a nechápe jeho účel. Proto je třeba při drilování povelů používat pamlsky za účelem upoutání pozornosti psa. Položte si otázku: "Poslechne vás pes, když nedržíte v ruce pamlsek?". A k tomu pak hned druhou: "Poslouchá ten pes vůbec?".

V rámci svých možností si na tříměsíční štěňátko udělejte co nejvíce času. Je to věk, kdy je štěňátko na vás nejvíc závislé, jste pro ně střed vesmíru, plně toho využijte. Až dospěje ve věku 7 až 10 měsíců do puberty, pak vás už nebude ke svému životu tolik potřebovat.

Na štěně mluvte, jako se mluví na malé dítě. Pokud se mu budete dostatečně věnovat, uvidíte, že se bude snažit vyluzovat různé tóny, bude se snažit o modulaci svého hlasu v tónině, kterou na něj budete promlouvat. Tak lze dosáhnout toho, že se naučí různé druhy štěkání (rozzlobené, výzva ke hře, ...), různé zvuky, kterými se bude snažit vyjádřit uspokojení, nesouhlas, vnitřní nepohodlí (chce vykonat potřebu).

Snažte se se štěnětem navázat mimoslovní komunikaci. Měli byste je naučit reagovat na gesta a naopak, vy byste se měli naučit rozumět tomu, co vám štěně svým postojem a chováním sděluje. Jako příklad uvedu: štěně dostane novou plyšovou hračku a vy mu nedovolíte (stačí jen s využitím povelu NE), aby ji rozkusovalo. Pokud se o to pokusí, zakažte mu to, pokud ji kousat nebude, pohlaďte je a nabídněte mu na kousání kostičku. Pokud si budete takto hned ze začátku hračku "hlídat", postačí, když štěně vezme hračku do mordičky jeden výhružný pohled. Tak se štěně naučí, že některé věci je kousat dovoleno, jiné jsou tabu. A pak nebude ani v dospělosti ve vaší nepřítomnosti demolovat byt. Takto s ním zacházejte v desítkách obdobných situací.
Uvidíte, že štěně se vám naučí brzy rozumět i beze slov.

Z vašeho štěněte tak vyroste klidný, vyrovnaný, spokojený pes, který nebude "zlobit". Nepovažujte štěně za hračku, už vůbec ne za hračku pro děti. Pokud chcete něco na hraní, tak si kupte třeba plyšového medvídka, nebo radějí dva. Pes je živý tvor a nikdy na něj nepřenášejte svoje nálady. Přistupujte k němu vždy bez emocí. Prostě jej mějte pořád rádi a když na něj obrátíte svoji pozornost, tak mějte vždy promyšleno, co chcete se štěňátkem dělat. Vy jste ten, kdo vymýšlí, štěně je ten, kdo se podřizuje. Nikdy si nenechejte od štěněte nic vnutit, ani nedopusťte, aby si na vás cokoliv vynucovalo.

Štěněti v tomto věku umožněte co nejvíce kontaktů s jinými, prověřenými velkými psy a jinými štěňaty. Vždy však pod vaším bedlivým dohledem. Nejprve v místnosti a pak je nechejte běhat venku. Dospělý dominantní pes si své nadřazené postavení vůči štěněti často vynutí tím, že před sebe položí aport (kost, hračku, ...) a tu jakoby nechá bez dozoru. Když se štěně k předmětu přiblíží více, než je bezpečná vzdálenost, pes dá štěněti výstrahu (postojem, ohrnutím pysku, zavrčením, ...). Pokud štěně tuto výstrahu nerespektuje, dospělý pes jej "seřeže". Je-li to plně socializovaný jedinec, provede to bleskurychle, ohleduplně, ale důrazně a nekompromisně. Štěněti nesmí neublížit.
Stejně se dospělý pes ke štěněti zachová, pokud se k němu štěně chová nezdvořile, neuctivě, je přespříliš otravné. Poté, co si spolu vyjasní vztah, dovolí starší pes štěněti, aby si s ním hrálo a často na hru přistoupí a pak se klidně i desetiletý pes začně chovat jako půlroční štěně. Na druhou stranu, když se štěně umí správně chovat k dospělému psu, NIKDY k žádnému konfliktu mezi nimi nemůže dojít v případě, že dospělý pes není nadměrmě zkažený nesprávnou výchovou.
Pokud jednáníé staršího psa nepřekročí rozumnou mez, nechejte je, aby si vztah vyjasnili, jsou k tomu oba od přírody geneticky vybaveni. Starší vám naopak pomáhá štěně vychovávat. Spíše si všímejte, jak dospělý pes tuto situaci řeší . Nic "neříká dvakrát", pokud štěněti "nařeže", tak se mu nikdy nejde omluvit a nikdy ho nelituje. Ten, kdo se přijde "omluvit", je vždy níže postavený, tedy štěňátko.

DBEJTE NA TO, ABY HRY SE NEPROMĚNILY V NEKONTROLOVANÉ, BEZUZDNÉ LÍTÁNÍ, při kterém dochází k demolování předmětů a je pak už i velká pravděpodobnost zranění. Hry mají být ohleduplné, něžné, nesmějí se zvrhnout do vzteklé, drsné tóniny, ukončené rvačkou. Je to na vás a na tom, kolik toho při hře vy dovolíte. Hru končí vždy člověk, nejlépe "V NEJLEPŠÍM" přestat.

Vše, co bylo výše uvedeno, se dá shrnout pod pojem socializace štěněte, neboli začlenění do psí a lidské společnosti, naučení, že život ve skupině obnáší respektování pravidel.

A tím nejzákladnějším pro vás musí být: pes má poslušnost (respektování pravidel života ve skupině) vrozenu. Pes však musí pravidlům rozumět. Pes neposlouchá jen tehdy, když nám nerozumí.