Se štěňátkem jsme začali hrát hru na přinášení. Ux brzy pochopil, že když odhozenou věc přinese, hra pokračuje. Tuto hru jsme s ním začali hrát hned třetí den jeho pobytu u nás. Za dvě odpoleledne už věděl, že vrátit se zpět s aportíkem v mordičce je výborná zábava. Spolehlivost návratů se postupně zvyšovala, také doba, po kterou jej přinášení bavilo, se prodlužovala. Pozor - tady se musí pečlivě hlídat zájem psa a přestat v době, kdy o aport jeví ještě zájem - neboli hru ukončuje páneček a štěně se pak těší na pokračování. Nepřetěžovat a neznechutit - to je důležitá zásada. Mělo to několik pozitivních vedlejších efektů. Nejedná se nácvik opravdového aportu, ten přijde až podstatně později.

Fixace na člověka: páneček je zdroj zábavy, která se bude postupem času měnit na práci.

Výuka přivolání: Přicházet se vyplatí, pejsek má důvod přijít, protože bude zase nějaké zábava. Přivolání není bezúčelné. Toto přivolání se stává velmi brzy vysoce spolehlivé i v okamžiku, kdy je pozornost psa odváděna jinými vnějšími rušivými podněty i větší intenzity. Podle našeho názoru je toto přivolání zejména v budoucnu pak spolehlivější, než přivolání na pamlsek.

Rozdělování rolí. Člověk řídí a pejsek pracuje podle jeho pokynů. Vše zatím hravou formou, ale hra již má jistá pravidla. Přesto je pejsek nadšený.

Při focení na chodbě Hotelu nebyly nejlepší světelné podmínky a fotoaparát nebyl správně nastaven. Nafotit znovu nelze, to bychom museli štěně nějak "omladit". Je však dobře vidět, že pro aportík je ochotem běhat opakovaně až do "padnutí" a stále jej přináší.

Hodně času jsme věnovali tomu, aby měl dostatek kontaktů jak s velkými psy, tak se štěňaty. Tak se učil "psí řeč" po svém psím způsobu. Velcí přijali hru, ale když měli už jeho otravování dost, dali mu to najevo tím, že se od něj odtahovali, když nepřestal, následovalo varovné zavrčení, kde mu velký pes poodhrnul pysk a ukázal, jak má velký svůj špičák a když Ux nepochopil ani to, dostal "výchovnou lekci". Akce byla bleskurychlá, ale ohleduplná, pes štěně shodil packou na záda, skočil nad něj a zavrčel mu ostře do obličeje. Štěně se leklo a za velkého nářku urychleně vyklidilo prostor. No, a příště už stačilo výstražné zavrčení v intonaci slova "neotravuj".
Tady se štěně učí, kde je "míra", která se nesmí překročit, učí se reagovat na výstražné signály staršího a výše postaveného psa. Do budoucna tak máme snad zajištěno, že se naučí uhnout výše postavenému, jak velí zákon života ve skupině a je velmi pravděpodobné, že se tím i naučí vyhnout se konfliktu se starším, nebo silnějším psem. Učí se "uctivosti", učí se takovému chování, které nezavdává starším a silnějším, aby se něj skutečně rozzlobili a pokousali je doopravdy.

Do Hotelu si na ubytování na dva dny dala jedna majitelka roční fenku belgického ovčáka, kterou měla z útulku, údajně byla týraná a nyní je agresívní na děti a na štěňata. Když si fenku přišla vyzvednout, byl Ux puštěný na chodbě a k velkému překvapení majitelky na něj fenka ani nezavrčela, dokonce si jej šla zvědavě očichat.

Psí hrátky

Také jsme zkusili, jak bude reagovat na pach ukryté živé zvěře, který mu přináší vítr. Výsledek vidíte na snímku. Je to samozřejmě jen pokus, ale je již vidět vrozený zájem o pach. Pes nejeví snahu jít se na zdroj pachu podívat, tato vlastnost je ohaři vrozena. Špatnou výchovou se však u něj tuto vítanou vlohu nahradíme touhou pronásledovat vše, co se pohne. O aport se s ním nepřetahujeme, hrát s ním na honičku se spíše nedoporučuje. Také jej neučíme pronásledovat pohybující se předměty, což podporuje lovecký pud. Spíš jej zklidňujeme a učíme trpělivosti.
Přílišná excitace je spíš na škodu. Pes není hračka, na hraní je lepší plyšový medvídek.