Odborné články

Přivolání je základním kamenem nejen poslušnosti, ale také bezpečnosti psa a jeho okolí..

Kdo zanedbal výuku přivolání v raném štěněcím věku, ten bude tento problém sám schopen těžko vyřešit u dvou-tříletého psa. Zde je problém třeba řešit individuálně za přispění odborníka a i tak není úspěch vždy zaručen.

Určitě svého psa nenaučíte stoprocentní přivolání na oploceném cvičišti za piškoty. Naučíte jej přivolání, které funguje na tomto oploceném prostoru za piškoty, nic víc!. Jakmile se dostane  pes do volného prostředí mimo plot cvičiště, kde je plno jiných vjemů, jsou to pro něj často podněty vyšší intenzity než vůdcův povel  (nebo piškot) a pes mizí v dáli. Také, pokud je  (pro psa) hodnota vnější ho podněttu silnější, než  hodnota piškotu, jste s "přivoláním na pamlsek" v koncích. Na cvičáku je také plot a buďte ubezpečeni, že i váš pes to dobře ví, že dobře ví, že plot je nepřekonatelná hranice a proto je na cvičáku přivolání relativně velmi snadné.

Přivolání je základním prvkem poslušnosti, který musí bezpodmínečně ovládat každý pes. Dokonalé osvojení tohoto cviku je pro psa i pro majitele nesmírně důležité z mnoha hledisek. Jedním je bezpečnost psa a jeho okolí.

Je třeba si uvědomit, že středně velký pes váží něco mezi 20 až 35 kilogramy (velký pak i hodně přes 50 kilo!), takže může porazit člověka nebo dítě a způsobit mu přitom vážné zranění. Jsou známy případy, kdy pes vrazil do dospělého člověka a způsobil mu závažné poranění kolena či srazil dítě, které padlo hlavou na beton. Pes může vběhnout na silnici a způsobit i dopravní nehodu. Při tom všem se může také váš pes zranit.
Také může ze zvědavosti přiběhnout za druhým psem, který o kontakt s ním nemá zájem. Pokud to druhý pes dá  najevo, ale první pes tomuto varování neporozuměl (špatná socializace),  varování druhého psa nedbá, vznikne často rvačka, která může skončit zraněním jednoho či druhého psa (buďte spravedliví, viník není ten pes, který utrpěl menší zranění, ale ten první, nesocializovaný jedinec, který nedbal upozorněná druhého psa). Večer je pak majitel silnějšího psa v televizi a ta má jasno, že viníkem jsou  silnější pes a jeho pán (obzvláště, když se jedná o některé "nebezpečné" plemeno)..

Toto vše a mnoho dalšího jsou velmi podstatné důvody pro to, aby váš pes poslechl na první povel přivolání. Každý pes, který neovládá jisté přivolání na první povel, je do určité míry potenciální bezpečnostní riziko pro sebe nebo pro své okolí.

Konstatujeme, že pes ovládá přivolání tehdy, když vždy poslechne na první povel, když jej odvoláte od hárající feny, když se vám jej povede odvolat ze rvačky, zkrátka když jej odvoláte z každé myslitelné situace. Mezi tím, že psa nelze přivolat , popřípadě je jeho přivolání po odepnutí z vodítka velmi obtížné a mezi stoprocentním přivoláním, jak bylo popsáno výše, je mnoho odstínů šedi, tak jako v životě není nic ani jasně černé, ani jasně bílé. Naším úkolem je, aby přivolání bylo co nejspolehlivější.

To, co chceme popsat k problematice přivolání v dalším textu, není příliš snadné přesně vyjádřit. Otázka spolehlivého přivolání je natolik složitá, že jednoduchý návod a popis asi neexistujue.

• Nejméně snadnou cestou k výuce přivolání je neustále drilovat povel pro přivolání izolovaně od jiné práce, cvičit psa  samostatně jen   přivolání. Pokud dosáhnete  toho, že psa provádění povelu pro přivolání přestane bavit, prostě vás začne ignorovat a přijde buď občas, většinou kdy on to uzná za vhoodné, a ne tehdy, když vy to potřebujete, nebo nepřijde vůbec.
• Používat k nácviku spolehlivého přivolání (nebo dokonce k nápravě psa, který nepřichází!)  bez dostatku zkušeností různé výcvikové pomůcky, jako je dlouhé vodítko, pamlsky, elektrika a další spoustu "zaručených rad",  bez dostatku praktických zkušeností většinou k výsledku nevede. Třeba rady typu: "až přijde, tak si jej nevšímejte", nebo "hoďte po něm něco, co máte po ruce" a podobné fungují zkušenému výcvikáři, ale ne majiteli prvního psa. Zkušený výcvikář však tyto výcvikové zkratky používat nemusí, k nápravě přivolání umí dospět jednoduššími způsoby.
• Pes bude přicházet tehdy, když k tomu bude mít důvod. Důvodů může mít pes velkou spoustu a je jen na vás, zda mu nějaký rozumný dokážete nabídnout:
• Tak třeba jste pro něj dostatečnou autoritou, kterou prostě vždy poslechne (snadno se řekne, hůře udělá).
• Nebo máte spolu vytvořený od jeho ranného věku pevný vztah, založený na důvěře a vzájemném respektování, s tím, že pes poslouchá a nechá si od člověka organizovat život.
• Nebo mu dokážete sestavovat úkoly a práci, která ho baví a která odpovídá jeho vrozeným plemenným dispozicím a splnění úkolu a těšení se na řešení úkolu nového, který má u vás vzápětí připraven,
• Spolehlivou cestou k neposlušnosti je panika v hlase člověka, lákání na pamlsek, když v ruce nic nemáte, nebo - a to je nejhorší, to přivolání zkazí naprosto spolehlivě - seřezat psa za to, že nepřišel poté, co se vám jej popdařilo po dlouhém lákáné odchytit. Příště se vám to už nepodaří, s tím si můžete být jisti.
• To, co určitě výrazně přispěje k budoucím potížím s přivolám, je vodit psa na napjatém vodítku, kdy pes na vodítku vyráží do různých směrů a neustále škube člověkem. Zde je z hlediska přivolání jedno, zda váží 2 kila, nebo  70 kilo, rozdíl je pak jenom v síle jeho tahu. Nejhorší "pomůckou" jsou samonavíjecí flexi vodítka, která psovi vytvářejí na krku setrvalý tah za obojek, ať jde k vám, nebo od vás.

A na závěr – to, co bylo zde již řečeno vícekrát: pes je tvor, žijící ve smečce, jeden z jeho nejsilnějších pudů je pud sounáležitosti k ní. Má vrozeno následovat člověka (pokud jej má ztotožněného s vůdcem smečky). Dobře vychovaný pes kontakt s vůdcem dokonce ke svému životu potřebuje, toho, kdo pro něj není vůdce v jeho psím pojetí, nebude respektovat nikdy. Pokud se svévolně vzdaluje, pokud pouto na člověka nevybudujeme, nastala někde v mládí chyba při výchově a tuto chybu udělal člověk.

Kdo si neví rady, ať se včas obrátí na zkušeného cvičitele.