Při lovecké práci psa musí být ve vhodném poměru u psa vypěstována samostatnost a ovladatelnost. Samostatnost při práci proto, že pes vždy pracuje v terénu vzdálen od svého vůdce a ovladatelnost proto, aby si pes při práci nedělal, co on chce, ale co po něm požaduje vůdce.

Při výcviku je u psa třeba vytvořit mnoho dynamických stereotypů, na základě kterých pak pes řeší konkrétní skupiny podobných úloh. Vůdce má přitom k dispozici jen omezený "slovník" povelů, čím je tento slovník méně obsáhlý, tím lépe. Pes pak musí naprosto přesně vědět, jakou činnost má po vydání daného povelu (slovního, píšťalkou, postojem, pokynem rukou) provádět. V komunikaci mezi vůdcem a jeho psem a v její efektivnosti je skryta hlavní část úspěšného výcviku. Pes často nevykonává činnost podle pokynů vůdce správně jen z toho prostého důvodu, že je přemírou pokynů zmaten a vlastně ani pořádně neví, co má v daném okamžiku dělat.

Při výcviku se samozřejmě musí vycházet z upevněné poslušnosti a cílem výcviku je připravit charakterově pevného jedince, který nezklame ani v náročných situacích.

Teoreticky to všechno zní velmi jednoduše, ale bez praktických zkušeností udělá začínající vůdce při výcviku mnoho chyb, které se pak velmi dlouho a obtížně odstraňují. Vůdce musí vědět pro danou situaci jednak přesný okamžik, kdy má do práce psa zasáhnout a hlavně jak má zasáhnout - jestli pochválit, pokárat, povzbudit, ale také třeba záležitost přejít a začít úplně jinak.

Právě toto jsou věci, které si studiem žádné literatury neosvojíte. My Vás můžeme při praktických výcvikových situacích právě tyto dovednosti naučit.