Dlouho jsem váhal nad zpracováním této velmi obtížně problematiky. Zdůrazňuji, že se jedná o můj vlastní pohled na toto velmi závažné a zodpovědné téma. Čtenář nechť si následující řádky přečte, ale úsudek a závěry si udělejte každý sám.

Výcvik je výchova se všemi problémy s tím souvisejícími. V životě stále vychováme sami sebe (aspoň se o to s větším či menším úspěchem většina z nás snaží), vychováváme své děti, svým jednáním působíme na své nejbližší, ale také na přátele, známé i na spolupracovníky v práci. Tak jak při každé činnosti, tak i při výchově se dopouští každý z nás řady chyb, které mají pak své důsledky. Tu okamžité, jindy až později, někdy se důsledky projeví viditelně, jindy jsou skryté, někdy se objeví v přímé souvislosti, jindy se nám vrátí z jiné strany a pak často ani nevíme za kterou chybu to bylo.

Problematika výchovy psů se u nás na výcviku nezjednodušuje jen na výcvik - drilování základní poslušnosti u psa, ale komplexně se snažíme změnit přístup vůdců ke svým svěřencům, naučit je správnou formu komunikace se svým pejskem, správně reagovat jak na vhodné, tak na nevhodné chování jejich pejska.

Odstraňování nežádoucího chování a jednání psů a učení správnému jednání patří k jedné z hlavních náplní výcviku u nás.

A protože se zabýváme převážně výchovou loveckých psů, dospěl jsem k názoru, že loveckého psa je třeba vychovával na lovecké práci (u nás je to imitace lovu na atrapách zvěře - srnčí nožky, vycpaná králičí kůže, studená zvěř z mrazáku, ...), to jest na nácviku loveckých disciplín.
Našim cílem není naučit loveckého psa provádění loveckých disciplín. Nácvik loveckých disciplín je, jak jsem zjistil, vysoce efektivní prostředek k nejrychlejšímu způsobu  výchovy vašeho svěřence.

Výchova psa je u nás prováděna na otevřené louce a v lese, v části honitby, která není zazvěřena a zapachá divokou zvěří. Podle mých dosavadních zkušeností je právě tento způsob výchovy loveckého psa vysoce efektivní a v krátkém čase dává obdivuhodné výsledky v poslušnosti a ovladatelnosti i ve vzdálenosti od vůdce ve volném terénu.
Přijďte i Vy, vyzkoušejte a uvidíte.

My lidé, chováme psy, protože jsou to naši společníci a kamarádi, kteří jsou nám bezmezně oddáni, důvěřují nám, mají nás rádi, když se ně zlobíme, jsou smutní, když jsme nešťastní, jsou nešťastní spolu s námi.
Naši psí přátelé mají nesmírně rozvinutou schopnost empatie ke svému majiteli, snad největší ze všech zvířat, která žijí s člověkem. Majitel je pro svého pejska středem vesmíru. Pes svého pána miluje víc, než svůj vlastní život.
I v extrémním případě, kdy je páneček náladový, na svého svěřence nespravedlivý, trestá jej v okamžiku, kdy pejsek nechápe, za co trest přichází, má pes svého pána stále rád, je mu absolutně věrný. A dokonce i v případech, kdy majitel se svým psem zachází hrubě, nebo, což je už přímo zavrženíhodné, krutě, jej ani v tomto případě nepřestane mít rád.

Dejme kočce obojek a vodítko a začněme ji cvičit stejným způsobem, jako svého pejska. Výsledek lze předpovědět i bez praktického vyzkoušení. Kočka vám uteče, ztratí k vám důvěru, a je po výcviku. Kočku nelze nutit, ta si udělá co chce. Když se ji pokusíme přinutit, tak prostě odejde.

Po velkém rozvažování nad touto rubrikou jsem se tedy konečně rozhodl, jak jsem uvedl již výše, toto nesmírně těžké téma zpracovat. Zpracovat je odlišně, po svém, bez použití literatury, bez opisování z internetu, jen na základě svých zkušeností. Posuďte sami, nakolik se mně to podařilo.

Touto problematikou se zabývá velké množství publikací, které jsou pro majitele pejsků na trhu. Vše, co si čtenář přečte, by pro něj mělo být poučné, ale vždy je nutno informace "filtrovat" a od každého si vzít jen to, co považujeme za nejlepší.

Vyslovím následující tvrzení. Pejsek nedělá nic špatně naschvál, jeho jednání je jen zrcadlem našeho výcviku. Je-li výcvik správný, pejsek se chová tak, jak od něj očekáváme, je-li výcvik nesprávný, pejskovo jednání a chování se nevejde do našich představ o tom, co je správné.

Uvědomme si, že pejsek se nesprávně nechová z úmyslu nás rozzlobit, nesprávně se chová proto, že s ním nedokážeme správně komunikovat a vysvětlit mu, co je správně a co nesprávně takovým způsobem, aby to pochopil.

Tedy:  Chyba je vždy na té straně vodítka, kterou držíte v ruce vy. Je to závažné tvrzení, je třeba se nad ním zamyslet. Pokud toto tvrzení přijmete a budete se snažit přijít na kloub tomu, co zrovna Váš svěřenec dělá špatně, proč to dělá špatně a jak změnit svůj přístup k pejskovi, aby se jednání a chování pejska změnilo, pak jste učinili první, ale ten správný krok k nápravě.

Zde chci velmi velice zdůraznit následující:
Pejsek udělá něco špatně a vůdce na to reaguje většinou slovy: No on to normálně nedělá, on je teď unavený, ráno to dělá správně, ale teď odpoledne se mu už nechce, ono jej teď rozptyluje to či ono, prostě vůdce odůvodňuje chyby svého pejska.
Správný vzorec chování vůdce, to je člověka, který se pyšní rozvinutou kůrou mozkovou, by měl být trochu jinačí. NIKDY, a když zde píši nikdy, tak myslím nikdy, to znamená od teďka ANI JEDNOU nevysvětlovat, neodůvodňovat nesprávné jednání svého psa.
Namísto toho raději toto nesprávné jednání, je-li opakované a systematické, analyzovat, promyslet a přijít na to, proč se pes chová nesprávně a svým změněným přístupem vyvolat u pejsku změnu, která povede k jednání správnému.

Vycházejme zásadně z toho, že pejsek se nám snaží vyhovět a bude nás mít rád stále i s našimi vadami a nedostatky. A že jich každý z nás má požehnaně, to si většina z nás je určitě ochotna (aspoň občas) i přiznat.
Dovolím si zde tvrdit, že náprava nastane tehdy, když změníme přístup ke svému pejskovi. Prostě některé věci musíme začít dělat úplně jinak.

Každé nesprávné chování Vašeho svěřence je jen důsledkem nesprávné výchovy. Nesprávná výchova je tedy příčina nesprávného chování. Je možno buď odstranit nesprávné chování, nebo se pokusit analyzovat, kde se stala chyba a snažit se přijít na to, kde je příčina a odstranit příčinu. Hledejme tedy příčinu (chybu ve výchově) a tu řešme, neodstraňujme následek (nesprávné chování).
Zde jeden příklad za všechny: Pes napne vodítko, vůdce vodítkem škubne. A tak se se psem přetahují o vodítko. Zde vůdce odstraňuje nesprávné chování - napínání vodítka (důsledek nesprávné předchozí výchovy) škubáním za vodítko. Neřeší příčinu, proč pes vodítko napíná. Toto umíme u nás vyřešit nenásilnou formou za dvacet minut bez jediného škubnutí za vodítko.
Chyby při výcviku a jejich důsledky ve formě nesprávného chování se vyskytují v různých kombinacích, kde v té směsici má každá ještě jinou váhu, danou jednak na straně vůdce a pak také na straně příjemce, to je na straně Vašeho pejska. Pak je třeba ke každému případu přistoupit individuálně. Zde více než kde jinde platí: obraťte se včas na někoho, kdo má s výcvikem zkušenosti, zabráníte často neodstranitelným škodám.

Na výcvik za mnou často přijdou majitelé s tím, že potřebují napravit NĚCO. Nechám si celý problém vysvětlit a k překvapení vůdce začněme obvykle z úplně jiné strany a řešíme a měníme chování vůdce vůči pejskovi na "úplně jiném konci problému". A najednou, k jeho velkému údivu, se změní to, co jsme chování pejska změnit potřebovali.

Proto závěrečná ZÁSADNÍ RADA:
Nevite-li si rady, obraťte se co nejdříve na člověka, který se výcvikem psů zabývá, za nápravu sice zaplatíte peníze, ale na druhé straně docílíte výsledek. Pokud se budete o nápravu pokoušet sami a nemáte k tomu dostatek zkušeností, dostanete se bludnou sestupnou spirálu a do problému budete zabředávat čím dál hlouběji.

A několik malých příkladů s obvyklými reakcemi na závěr:
K tomu uvedu, že řešení zde popisovaná, obvykle volená majitelem jsou jednoduchá. ale pro pejska často krutá a nepochopitelná. Často odstraní následek, ale neřeší příčinu. Já tomu říkám "k ničemu nevedoucí výcvikové zkratky".

1.  Pejsek má i tam, kde je to není nutné, na mordě náhubek (doživotně). Na otázku proč, dostanu odpověď: on žere odpadky. Řešení koš na mordu je pro majitele jednoduché, ale pro pejska kruté, odstraní následek špatné výchovy, ale neřeší příčinu.

2.  Pejsek tahá za vodítko. Majitel pořídí škrtící kovový stahovací obojek, nebo ostnáč (u mohutnějších plemen) a jeho šance na to, že mu zmítající se pes neutrhne ruce se zvětší. Totéž, nic neřešící kruté řešení.

3. Pejsek uteče a je obtížné jej přivolat. Po úspěšném přilákání či dobrovolném příchodu dostane pes výprask. Asi bez komentáře. Znám několik majitelů, kteří takto napravili "psa útěkáře", ale těch výprasků bylo nespočetně. Nebo psa nepouštějí z vodítka, takže pes je doživotně odsouzen k trestu chůze na nataženém vodítku.

4. Přivolání. Nejčastější problém všech majitelů. Pes přijde, ale ne vždycky a ne tehdy, kdy to nejvíc potřebujeme (olizuje cizí dítě, skáče radostně na nic netušícího chodce, který nese domů lákavý nákup). Zde je řešení překvapivě snadné a u mne na výcviku se zvládne za tři lekce.

5. Různé domácí prohřešky - od drobných škod přes krádež jídla až po rozsáhlejší demolice bytu, domu, či zahrady, o škodách na domácím zvířectvu nemluvě. I toto řešíme velmi rychle, začneme jakoby z jiného konce a náprava se dostaví záhy.

6. Konflikty s ostatními psy. Moji psi chodí na volno, bez obojku kamkoliv. I na hony mezi živé bažanty. (Za to sklízím závistivé pomluvy mých "kamarádů", kteří mě po straně pomlouvají, že nedodržuji pravidla. Ale já je dodržuji, jen pro moje psy jsou mírnější a to jim moc vadí. ŽE JE TÍMTO SRDEČNĚ ZDRAVÍM). Mí psi, přestože všude chodí volně, neobtěžují okolí, lidí, jiných psů si nevšímají, jen když to mají povoleno, nebo když příslušný pes patří do skupiny, kde vědí, že si mohou dovolit si s ním hrát bez povelu.
Naučit psa toto chování vyžaduje již sofistikovanější výcvikový postup, často individuální, ale za 5 až deset lekcí je to zvládnutelné.

Problémů, se kterými se na mne majitelé na výcviku obracejí, je velké množství a nemohu se zde se všemi zabývat. Těch šest příkladů bylo to, co mne napadlo jako první, ale prakticky se všemi problémy si u nás na výcviku umíme poradit.