Je dobré se podívat, jak spolu komunikují psi ve smečce. Hlavně je třeba si všimnout, jak je to zařízeno, že predátoři, šelmy, kteří se živí ulovenou kořistí, spolu dokáží žít, lovit, dělit se o kořist, bezdůvodně se nezraňují, proč veškeré "výměny názorů" probíhají s maximální šetrností a většinou se odbudou bez újmy na zdraví. Za újmu na zdraví se nepovažuje procvaknuté ucho, nebo několik dírek v kožichu. Smečka divoce žijících vlků nesestává z toho, že by jedna polovina kulhala na přední nohy a druhá kulhala na nohy zadní.

Život ve smečce je založen na přísně hierarchickém principu, kdy každý příslušník má na přesně vymezené svoje místo na pomyslném žebříčku důležitosti. Toto svoje postavení si musí vymoci a pak je také musí být schopen uhájit. Velmi často mu k tomu stačí výhružný postoj, nebo jen krátké zavrčení. Vše se odbývá bleskurychle, ale, jak bylo napsáno výše, v rámci možného šetrně.

Pokud si jeden příslušník skupiny na druhém chce vymoci dosažení vyššího postavení, nečiní tak tím, že mu přenechá svůj díl kořisti, ale tím, že si na druhém naopak vynutí jeho díl kořisti. Schopnost získat cizí díl kořisti zvýší respekt příslušného jedince u ostatních a buď udrží jeho postavení ve skupině, nebo jeho pozici ještě zlepší. Naopak neschopnost uhájit vlastní díl kořisti znamená ztrátu vážnosti a s tím i snížení postavení ve skupině.

Pamlsek u psů z pohledu jejich přirozeného způsobu života ve smečce není používaný způsob komunikace. Psi jsou na Zemi asi 100 tisíc let a mají svůj způsob komunikace velmi hluboce zakódován. Přenechání svého dílu kořisti jim však rozhodně není vlastní. Pracovat za pamlsek je totéž, jako pracovat za úplatek. Pes za pamlsek cvik udělá, nebo povel vykoná, ale je to jen za účelem získání pamlsku. Není to na základě toho, že výše postavený příslušník skupiny si na druhém plnění vynutí.

Pokud pes člověka respektuje, pokud si člověk u psa dokáže získat a udržet přirozenou autoritu, pes je člověku za to bezmezně oddán a poslechne jej. Pes se nebojí nebezpečí, je vždy připraven k boji, ve kterém bez ohledu na riziko klidně nasadí i vlastní život. Jediné, co pes nechce, je, aby se na něj rozhněval ten člověk, kterého považuje za respektovaného vůdce.

Pokud se člověk v očích svého psa dokáže stát touto respektovanou autoritou, pak pes člověka poslechne na slovo. Povel je pro psa zákonem, který není možné porušit- Ten, kdo tohoto neumí u svého psa dosáhnout, musí používat úplatky ve formě pamlsků. Pak pes poslouchá jen tehdy, když chce, a ne tehdy, kdy je to potřeba. A platí to bez rozdílu plemene a hmotnosti. Podle toho pak vypadá také poslušnost psa, podle toho vypadá plnění povelů a provádění cviků.

V literatuře se doporučuje, aby se napřed najedl člověk a potom dal teprve najíst psovi, aby psovi nedovolil "žebrat" u stolu, tedy nedovolil mu dívat se do talíře. Toto doporučení koresponduje s tím, co bylo výše napsáno. S tím je však v rozporu odměňování psa za plnění povelů a provádění cviků pamlsky. Nejhorší situace pak nastane, když si pes po provedení cviku pamlsek buď vynucuje, nebo odměnu pamlskem považuje za automatickou součást cviku.

Jeden příklad na závěr: Majitelka psa tvrdila, že se psem chodila na cvičák a pes umí základní povely. Pes byl v místnosti, majitelka byla požádána, aby pes na její povel lehnul. Majitelka psa sevřela ruku v pěst, udělala psovi touto rukou před čenichem pohyb k zemi a vydala povel lehni. Pes naprosto zřetelně a viditelně provedl dálkovou čichovou analýzu obsahu dlaně a s opovržlivým pohledem odvrátil hlavu na stranu a povel nevykonal. Kdyby uměl mluvit, tak by sdělil: V té ruce nic není, takže si lehni sama, já bez piškotu nehnu ani drápkem.

Pamlsek je výcviková zkratka, která však k cíli nevede.