Dělám si takový malý soukromý výzkum a u lidí, majitelů psů, porovnávám sílu slova oproti síle gesta. Gesto má i u lidí hodnotu přes 90% oproti hodnotě slova, jehož vnímavost je nižší, než 10%. Svůj „mini výzkum“ provádím na několika protichůdných povelech. Tak se například postavím zády před majitele psa, upažím pravou rukou a tělem se vykloním doprava a současně řeknu vlevo a dotyčný má rychle zareagovat úkrokem správným směrem. Nebo jdeme s majitelem psa vedle sebe, náhle snížím postoj, zatleskám a zacupitám dopředu (jasné gesto pro zrychlení pohybu psa) a současně řeknu stůj. Každý člověk udělá ještě tři, až pět kroků a pak se zastaví. Nebo nechám majitele psa natáhnout ruku hřbetem nahoru a dohodneme se, že ruka představuje mordu psa. Pak řeknu, že na povel aport ruka sevře podanou dřevěnou aportovací kostku. A pak už jen stačí podávat kostku a říkat současně s podáním povel aport. Po deseti takových povelech pak jen podám kostku a neřeknu aport. Zatím se nenašel nikdo, kdo by kostku nesevřel, přestože  chyběl slovní povel a přesto, že jsme se s majitelem psa jasně dohodli, že kostku sevře jen tehdy, když řeknu aport. Podání kostky (gesto) má přednost před povelem. Takových „cviků“ zkouším více a vždy má u člověka převahu gesto před slovem.

U slova se navíc i u lidí projevuje zpoždění reakce, způsobené zpracováním slovního povelu.

Pokud s majitelem psa udělám další pokus a začnu střídat v nepravidelném rytmu tři povely (některý řeknu vícekrát po sobě, jiný třeba záměrně vynechám), chyba se projeví po velmi krátké době. Všichni ostatně známe dětskou hru „všechno lítá, co má peří“. Pokud budete dávat tytu tři povely jen beze slova pomocí gesta, je četnost chyby na mizivém procentu ve srovnání se slovem.

A to jsou tyto „mini pokusy“ prováděny na lidech, kteří mají slovo jako převažující způsob předávání informací.

Pes, u kterého není vybudovaný prakticky žádný slovník, je při zpracování slovního povelu, vydaného člověkem na tom ještě hůře než člověk. Pokud pes dokáže zpracovávat slovní povely, tak bez viditelných chyb jen v případě, že není rušen vnějšími podněty a jen v případě, že slovní povely nejdou v těsném sledu za sebou.

Dále je třeba si uvědomit, že člověk, pokud dává psovi povel, tak jej vždy doprovází nějakým gestem, nebo postojem - byť drobným a navenek těžko postřehnutelným. Pes tak ve většině případů reaguje stejně spíše na gesto, které daný povel doprovází. Pokud někdo chce prokázat, že pes povelu opravdu rozumí, tak nechť si stoupne zády ke psovi a povel vydá. Pokud pes splní několik po sobě vydaných různých povelů vždy na první pokus, pak lze uznat, že povelům rozumí. Navíc platí, že pes slovní povely vykonává dobře zejména jen v době, kdy je málo rušen vnějšími podněty. Pes na slova reaguje ještě v menším poměru než člověk. Pes v situacích, které jsou pro něj emočně vypjaté, dobře reaguje jen na zákazovou intonaci a na přivolání. Pokud je intenzivně něčím zaujat, tak se jeho využitelný slovník dramaticky snižuje.

Na psa nemluvme, naučte jej, aby se na oslovení na vás podívat a pak mu gestem dejte povel a uvidíte, jak budete úspěšní.

Když naučíte psa reagovat na gesta, vynutíte si tím jednoduchým způsobem jeho pozornost, protože v tomto případě sledovat člověka je pro něj nutností. Tím nahradíte získávání pozornosti pomocí pamlsků.