Pes musí umět dobře vyjít s lidmi i s ostatními psy. Dovolte mu proto dostatek  kontaktů s jeho vrstevníky, hlídejte, aby při nich nedocházelo k půtkám nad vhodný rámec. Poskytněte psovi dostatek samostatnosti při řešení běžných situací. Přemýšlejte dopředu, a když bude zřejmé, že se s danou situací setkává poprvé,  nebo v obdobné situaci se dříve zachoval nesprávně, pomožte mu povelem nebo pokynem s jejím vyřešením.

Projevíte-li vy jako jeho vůdce obavy – zejména obvyklou větou „NEBOJ SE!“, buďte si jisti, že se určitě této situace bát začne. Jděte svému psu příkladem a tam, kde se on má chovat neohroženě, se chovejte neohroženě i vy, tam, kde on se má chovat nevšímavě, se i vy chovejte nevšímavě. V situaci, která v jeho očích a z jeho pohledu vypadá hrozivě, je největší chybou, kterou můžete udělat to, že jej vezmete do náruče a začnete chlácholit a utěšovat. Pes pak vaše chování chápe jako souhlas s tjeho bázlivým chováním a příště se v obdobné situaci bude chovat opět bázlivě.

Často viděnou chybou majitele je věta "Neboj se, to nic není, nic se ti nestane,  ... ", nebo jakákoliv obsahově podobná věta, používaná vždy, když je situace pro psa z pohledu majitele obtížná, nepohodlná, zneklidňující, něčím nová, obtěžující, nebo opravdu třeba trochu nebezpečná. Uvědomte si, že do svého hlasu dáváte emoci, která odpovídá slovnímu smyslu věty - tedy obavu. Pes nerozumí obsahu slov, ale zato velmi dobře vnímá emoční náboj vaší věty a tato věta má pro něj bohužel opačnou informaci. - je to pro něj sdělení - teď to bude zlé, boj se!

Majitel a jeho pes se pak dostávají do cyklu, který v extrémním případě skončí tak, že pes si zvykne na majiteli bezdůvodným bázlivým chováním vynucovat konejšení. A z tohoto kruhu je pak bez pomoci odborníka těžká cesta ven.

Také si uvědomte, že dosah vodítka je zejména pro malé psy výsostné chráněné vlastní teritorium, ze kterého hrdinně útočí na ostatní psí i lidské vetřelce. Zde často stačí psíka odepnout z vodítka a je po hrdinovi.

Pod pojmem socializace rozumíme začlenění psa do našeho složitého světa lidí a do psího kolektivu. Pes se musí naučit našemu světu rozumět a orientovat se v něm. Musíme naučit psa s námi jasně, stručně a hlavně jednoduše komunikovat tak, aby nám dobře rozuměl a aby nás měl rád, aby měl doma pocit jistoty a bezpečí. Pes musí mít doma svá práva a své povinnosti, postupně jej musíme s obojím seznamovat. Nejprve s několika základními a v jednoduché formě, pak přidávat postupně další a současně se vracet k těm prvním a jejich rozsah upřesňovat a podrobněji vyjasňovat. Dále se pes musí naučit „psí řeč“ a také pravidla soužití s ostatními psy, kdy se naučí komunikovat se všemi ostatními psy, a to jak s mladšími, tak se staršími, jak s menšími, tak s většími.