Pes, pokud mu to umožníme, dokáže hrát roli vůdce domácnosti. Velí však v tomto případě lidem i v situacích, kterým nerozumí, nerozumí lidské řeči, nemá schopnost se vcítit do jejich potřeb. Přepustíme mu roli, která mu nenáleží, které nerozumí a kterou ani hrát neumí a s touto vedoucí rolí si neví rady, cítí se nejistý a zmatený. A hlavně má zodpovědnost, která přesahuje jeho síly a schopnosti. Dá se říct, že je z této role přímo nešťastný.

Každý pes je ochoten se podřídit vyšší autoritě. Je jen na vás, abyste svou autoritu u něj budovali. Nedosáhnete jí ani pomocí trestů, ani neustálými příkazy a zákazy, nátlakem. Autoritu nejlépe získáte tak, že se naučíte „psí řeči“, tedy budete komunikovat se svým psem způsobem, kterému bude dobře rozumět. Naučíte jej vyznat se a orientovat se ve složitém a jemu zpočátku nesrozumitelném a nepochopitelném světě lidí, založeném převážně na slovní komunikaci. 

Stanovte jednoduchá pravidla, jejichž splnění budete vždy vyžadovat stejným způsobem. Nikdy nezakazujte svému psu to, co jste mu minule dovolili. Nikdy mu nedovolte to, co nikdy nesměl. Pokud jednou po něm v nějaké situaci vyžadujete určité chování, například pán jde první do dveří, pes čeká u misky, až dostane svolení vzít si žrádlo a podobně, nikdy jej nemaťte tím, že se „pro tentokrát“ v dané situaci zachováte jinak. Nikdy, opravdu nikdy neodměňujte svého psa tím, že mu nějakou zakázanou věc výjimečné dovolíte. Váš pes to neocení, naopak vám přestane rozumět, nepochopí, proč to, co se jindy nesmí, se najednou může. Obdobně mu nikdy nezakazujte to, co má vždy dovoleno, ani to pes nebude chápat, bude zmatený. Zakázanou věc můžete výjimečně jako nejvyšší formu odměny dovolit dítěti, ono to bude brát jako vysokou poctu, nebo můžete dítěti odebrat výhodu (hry na počítači, televizi atp.). Odměnit však psa tím, že mu občas povolíte zakázané, je to nejhorší, čeho se při výchově můžete dopustit.

Do svých výchovných pravidel tedy zařaďte pro jednou a navždy slovo důslednost. Věci jednoduše fungují stále stejně, výjimky nesmíte připouštět.

Nedovolte, aby pes rozhodoval o chodu běžných věcí. Některé byly vyjmenovány výše, jejich výčet však není zajisté úplný. Nedovolte psovi napínat vodítko, je to souboj o to, kdy a kam se půjde, a když v tomto ohledu jednou povolíte, budete v případě většího psa za ním vlát na vodítku vy s rukama doslova vytahanýma z kloubů, nebo u menšího psa stráví pes život vzepjatý na zadních nohou s vodítkem zařezaným do krku. Obdobně je to u dalších projevů dominance v jednotlivých výše popsaných situacích a i v mnoha dalších.

Nejvhodnější je přejít v co největší míře na neverbální komunikaci, na systém jednoho povelu, jehož splnění budete vždy hodnotit. „Správně“ rovná se pohlazení nebo slovní pochvala, „nesprávně“ rovná se nějaký váš projev nesouhlasu. Buďte důslední, buďte spravedliví. Nezaměňujte důslednost a přísnost. Mezi důsledností a přísností je propastný rozdíl. Když dáte povel, vždy reakci psa ohodnoťte. Zejména mu nikdy nezapomeňte sdělit ono kouzelné „dobře“ pohlazením nebo slovní pochvalou.

Vždy, když pes vykoná povel správně, tak mu to sdělte. To je hlavní zásada komunikace.

Většina majitelů psů na tuto nesmírně důležitou poučku zapomíná a považuje za samozřejmé, že pes poslechl a zasahuje jen v případě, když pes na povel nereaguje. Tak se psu dostává jen negativní informace. Poskytnutí informace „teď to bylo dobře“ po každém správně provedeném povelu je z hlediska výchovy a vzájemné komunikace nejdůležitější pravidlo.