Vyvarujte se víceslovných povelů, hlavně u štěněte. Dobře si všimněte, jak komunikuje se štěnětem jeho matka. Když se jí něco nelíbí, tak mu to sdělí krátkým zavrčením nebo použije přiměřeným způsobem svoje zuby. Když je se štěnětem spokojená, tak je olíže. Pokud matka štěně přivolá, a to neuposlechne, tak si pro ně klidně přijde, vezme je do mordy (špatně = nepříjemnost), přinese je do pelíšku a tam je olíže (dobře = příjemný pocit). Všimněte si, že matka štěněti vše sděluje mordou a štěně tomu dobře rozumí. Štěně se mordy své matky nebojí.

Dělejte to stejně jako jeho matka a sdělte svou rukou štěněti „špatně“ = plesknutí, a tou samou rukou mu sdělte „dobře“ = pohlazení. Zapomeňte na poučky, že štěně nesmíte rukou plácnout, že informaci „špatně“ mu máte sdělit tak, že je plesknete novinami. S novinami to nefunguje. Štěně se vás bude bát, bude se bát novin, naučí se bát šustivého zvuku papíru. Co uděláte, když jste někde, kde nemáte noviny zrovna po ruce? Pokud budete informaci „špatně“ sdělovat plesknutím novinami, musíte mu informaci „dobře“ sdělit také pohlazením novinami. Pak se novin bát nebude a bude je chápat jako komunikační prostředek, kterým mu sdělujeme obě informace, kterými jsou buď „dobře“ nebo „špatně“. Z uvedeného je zřejmé, že ruka jako prostředek komunikace je dostačující.

Pokud budete důslední, to znamená, že v dané situaci budete po psu vyžadovat vždy stejné chování, naučí se vám velmi rychle rozumět. To se projeví tak, že na počátku dosáhnete poměru hodnocení „špatně“ ku „dobře“ třeba 5 : 1, během velice krátké doby pak už je poměr hodnocení 0 : 10. Občas v budoucnu přesto pes někdy neposlechne, ale to už bude naprostá výjimka, nicméně mu nikdy ani hodnocení špatně nezapomeňte sdělit. Jednou nesdělíte, pes si z toho udělá pravidlo a příště zkusí neposlechnout v okamžiku, kdy to nejméně čekáte, nebo v okamžiku, kdy je to nejméně vhodné.

Zabezpečte, aby pes dával pozor na vaše povely vždy, když probíhá výuka, když někam jdete, jednoduše mimo čas odpočinku (což je u dospělého psa mnohdy i 18 hodin denně). Zbytečně nevydávejte povely, když je ale vydáte, musí být v tom okamžiku pes „na příjmu“. To znamená, že bude očekávat vaše povely, soustředí se na vás, na každý povel bude reagovat. Nesoustředěnému, roztěkanému psu, který sleduje vše okolo, zmítá sebou na napjatém vodítku, je zbytečné jakýkoliv povel dávat, on jej stejně nevnímá.

Člověk musí být pro psa vždy nejvyšší autoritou, jeho povel musí mít u psa nejvyšší prioritu. Musí to tak být, jinak to ani nelze. Děláte to jenom pro dobro svého psa, chráníte jeho zdraví. Poslušný pes nevběhne na silnici, neutíká za jinými psy, neobtěžuje cizí lidi, nesežere každý odpadek, na který narazí, dá se povelem odvolat i ze rvačky. Prostě povel pána je pro něj priorita číslo jedna, nic víc a nic silnějšího už na světě není.

Pak můžete upustit od používání dvacetimetrových stopovacích šňůr, které za sebou trvale vláčí pes, který nezvládá přivolání, vrbového proutku (kam jej dáte, když máte obě ruce plné?), můžete zapomenout na použití elektrického obojku a podobných pomůcek, které jsou spíše než výcvikovými pomůckami nikam nevedoucími výcvikovými zkratkami.

Nikdy nepoužívejte kumulované tresty a kumulované odměny. Kumulované ve smyslu, že pes něco provede, pak ještě něco a ještě něco a pak za drobnost, která je onou poslední kapkou, kterou přeteče pohár vaší trpělivosti, se na vyděšeného psa vrhnete a plni hněvu jej spráskáte. Psa trestáte a on si neumí vyložit důvod vašeho hněvu, neumí si váš nesouhlas spojit s danou situací, protože nemá paměť, ve které střádá dosud nepotrestané prohřešky tak, jak to zvládáme my, lidé.

Když naučíte svého psa odmalička reagovat už na svůj první povel, když nezapomenete nikdy ohodnotit slovem „dobře“ opravdu každý správně provedený povel, když budete důslední, vybudujete si se svým psím kamarádem harmonický vztah. Budete si časem rozumět téměř beze slov. Pes bude připraven ze stále stejné sekvence vašeho chování ve stejné situaci plnit povel ještě dřív, než jej vyslovíte. Pro toto chování lze použít výše zmíněný termín „situační chování“. Pes sice čeká na povel, ať slovní, nebo posunkem či postojem, ale z dané situace už umí dopředu usoudit, jaký povel mu dáte a je již připraven jej splnit. Po splnění povelu mu sdělíte „dobře“, pes očekává další povel a je připraven jej okamžitě splnit.

Vytvoříte tak harmonickou dvojici, která si rozumí, stanete pro svého psa čitelní v pozitivním slova smyslu.

Výchova psa je proces náročný, nekončící, trvá po celou dobu jeho života. Vše spočívá hlavně v komunikaci. Protože pes nerozumí lidské řeči, ale je ochoten plnit naše povely, musíme to být my, lidé, kdo se naučí „psí řeč“, tedy najde způsob komunikace, kterému pes bude rozumět. Od toho je k poslušnosti a ovladatelnosti za všech okolností už jen malý krůček.

Zde platí, že pokud se neumíte ve výchově pohnout z místa pro chyby, které jste třeba jen z neznalosti nebo nevědomky napáchali v minulosti (vedete štěně nedůslednou výchovou k neposlušnosti), je třeba s nápravou začít co nejdříve. Jedna cesta je návštěva kvalitní výcvikové školy, druhou možností je pak svěřit psa nebo štěně zkušenému cvičiteli na určitou dobu do výchovy. V případě, že nežádoucí chování se majiteli nedaří odstranit, je toto nejrychlejší cesta k nápravě. O škole nebo výcviku si zjistěte dostatek referencí, hlavně se zajímejte o výsledky jejich práce.