Když si uděláme pomyslnou stupnici od nuly do sta v korunách, má pamlsek pro psa v této stokorunové stupnici hodnotu jednotek korun. Při plnění povelů můžeme z hlediska vnějších rušivých podnětů rozlišit dvě základní situace:

a) Když jste doma v obýváku, v klidu, je hodnota každého jednotlivého vnějšího podnětu v řádu desetníků, takže pes volí pamlsek, má pro něj v tomto momentě nejvyšší hodnotu. Pak je snadné učinit závěr, že pes poslouchá na pamlsky. Pokud ale pes například reaguje i doma štěkotem na nějaký,  pro něj mimořádně silný  podnět, třeba zvonek, může majitel piškotkovat o závod, piškotem v tomto případě už štěkot psa přerušit nelze.

b) když jste venku, má prakticky každý vnější podnět hodnotu desetikorun, podle toho, na co psa dokáže nejvíce zaujmout. U každého psa je žebříček podnětů jiný, je dán dílem vrozenými plemennými vlohami a dílem výchovou a prostředím, ve kterém pes vyrůstá. Nicméně faktem zůstává, že páneček s „několikakorunovým“ piškotem v ruce proti venkovním podnětům o vyšší hodnotě nemá šanci.

K tomu jen poznámka – vychovaný pes se pozná tak, že má vybudovaný kontakt s majitelem, má u něj přirozený respekt, kdy autorita, poslušnost je dobrovolná, pes je šťastný, když mu majitel organizuje život a citlivě psovi pomáhá s orientací při řešení situací ze světa lidí, kterým pes nerozumí, a ani jim rozumět nedokáže. Pak stačí mnohdy jen pohled, gesto, postoj a pes už ví, co má dělat a také to udělá.

U psa rozlišujme výchovu a výcvik.

Výchova je rozvíjení vrozených vlastností psa, kdy jeho základní vrozená vlastnost je dobrovolné podřizování se pravidlům života ve skupině.

Pes, který svému pánečkovi rozumí, ten poslouchá, protože poslušnost má vrozenou. Poslušnost jej nenaučíme výcvikovým drilem, poslouchat ve smyslu správně řešit všemožné situace, se kterými se pes setkává ve světě lidí a psů, jej naučíme jedině výchovou minutu po minutě, den po dni.

Důslednou výchovou, při které platí stále stejná pravidla, naučíme psa poslouchat.

Výcvik raději chápejme jako naučit psa několika dovedností, které nejsou psovi vrozeny, ale které jsou pro život psa s lidmi potřebné, jako jsou cviky sedni, lehni, zůstaň (bez cviku vstaň se obejdete) a některé další. V běžném životě stejně redukujeme počet povelů v našem vzájemném povelovém slovníku jen na několik, které spočítáme na prstech jedné ruky. Výcvikem, zde myšleno výcvikovým drilem, učíme psa dovednostem, které mu nejsou vrozeny.

K výchově není potřeba pamlsky používat vůbec, při výcviku jsou užitečné jen ve fázi naučení a osvojení příslušného cviku. Ale pokud si u psa vybudujete systém mimoverbální komunikace, kterému pes rozumí, obejdete se i bez použití pamlsků. I literatura doporučuje poté, co má pes cvik osvojen, od pamlsků postupně ustupovat.  Je pak namístě otázka, proč psa zvykat na pamlsky, když jej pak budeme muset zase je odnaučovat.